Jóga a … Irenka Homová

Mé jméno je Irena Homová, studuji a bydlím v Ostravě a je mi 23 let.

Je tomu už 15 let, co jsem se poprvé setkala s jógou. Dětská lékařka mi doporučila pro skoliózu zad docházet na pravidelné lekce dětské jógy. Pamatuji si mou první hodinu – bylo nás tam pět holek a všechny do jedné jsme se tomu smály. Připadalo nám legrační klanět se slunci a na závěr poslouchat, jak učitelka říká: „Uvolněte svou mysl, uvolněte celé své tělo od konečků prstů…“ Důležité ale bylo, že zádům jsem cvičením pomohla a našla si v józe zalíbení, které mě už neopustilo.

Tyto hodiny jsem navštěvovala 5 let, než jsem si způsobila zranění, které mně připoutalo na postel po celý rok. Tříštivá zlomenina kotníku a paty mi zajistila doživotní pohybový problém. Následovaly operace a téměř roční domácí rekonvalescence. Více jak čtvrt roku jsem nemohla vůbec chodit, ládovala se antibiotiky proti zánětu, trávila čas sama, bez kamarádů a přicházela na to, že se sice zlepšuje můj fyzický stav, ale ten psychický rozhodně ne. Byla to pro mne doba ticha a samoty. Jóga mě ale neopustila. Začala jsem ji chápat ne jen jako sadu cviků, které mi napraví záda, ale jako prostředek, jak se vyrovnat s mým zraněním a s tehdejšími duševními problémy.

Období, kdy jsem se léčila se zlomeninou, bylo tedy pro mne plné smutku, nedocenitelnosti a lítosti. Rána se hojila pomalu, a já zjistila, že mou nohu už nikdy nebudu moct zatížit naplno. A to byl okamžik, kdy jsem začala nahlížet do textů jógy, a také do textů o Buddhismu. Buddhismus byl mou průpravnou cestou. Navštívila jsem spoustu seminářů a přečetla dost knih. Hledala odpovědi na otázky, které mě tehdy zajímaly. Hojilo to mou duši, která byla opravdu osamocená. Stále jsem se ale vyhýbala samotné jógové praxi, mé fyzické schránce. Intenzivně mi znělo v uších, že přeci nemohu cvičit s operovanou a bolavou nohou.

Pořád jsem se vymlouvala na to, že mě bolí kotník a že se nemohu věnovat józe v praxi. Trvalo mi to dlouho, než jsem zjistila, jak tím popírám vše, co jsem v knihách vyčetla a věřila tomu. Opět jsem oprášila pozdrav slunci, začala cvičit a především eliminovala větu „Mám doživotní pohybový problém.“

Má noha se neuvěřitelně zlepšila, opět lezu po horách, lyžuji, jezdím na kole, na bruslích a zapomínám na to, že jsem kdy měla nějaký problém. Jógou jsem nejen zlepšila svůj fyzický stav, ale i ten psychický. Často mi chyběl úsměv na tváři a teď si jen říkám – proč vlastně? :-)

A jak to všechno skončilo? V listopadu 2012 jsem dostala příležitost stát se součástí Pranava Jóga Centra, kde jsem dodnes. Lenka mi umožnila absolvovat podzimní školení lektorů v letošním roce 2013 a dostat tak šanci učit se být lektorem jógy.

Každý máme tu svou cestu, svou dharmu, a mě se zdá, že jsem si ji z velké části uvědomila. Jóga je životní cesta, ze které se ohromě těším. Jak říká Sharon Gannon „Yoga is teaching us how to live harmoniously with the Earth.“ (Jóga nás učí, jak žít v harmonii se Zemí.) Jóga mě tedy naučila být laskavější, pokornější a naslouchající jak sama k sobě, tak i k ostatním bytostem.