V jižní Indii žije jediné plemeno pouličního psa. A zcela jistě se už jedná o plemeno, přestože úplně stejně zcela jistě nemá žádnou mezinárodní certifikaci. Od Bombaje po Cochin v Kerale vypadají psi na ulicích všude stejně: dlouhé chrtí tělo, dlouhý čumák, dlouhé nohy, štíhlé tělo. Liší se pouze ve dvou aspektech: délce ocasu a barvě. Typickým příkladem budiž Gloria.

Gloria je domestikovaná zástupkyně plemene canis indianis vulgaris (pes indický obecný). Žije na Namaste Yoga Farm v Gokarně ve státě Karnataka. Je jí tak šest týdnů a již nyní nese všechny znaky psa indického obecného, přestože se prozatím jedná o umnou a roztomilou zmenšeninu. Glorča je velmi akční. Pochopila, že může nahradit svou matku a otce (a kdo jimi vlastně jsou?…) jakožto JEDINÁ právoplatná hlídačka a psí obyvatelka výše uvedeného ubytovacího zařízení pro jogíny a hipíky s marjánkou v koutku úst. Od majitelů dostala kolem krku fešnou růžovou stužtičku a na ni několik zvonečků. Proč, jsem také pochopila až v průběhu pár dní.

Glorča je totiž indický psí živel. Je úplně všude. Jogín si myslí, že jde po zemi, ale přitom jde po Glorči! (Která to komentuje vzteklým pištěním.) Hipík si myslí, že to s marjánou přehnal, protože vidí psa při pokusu vyšplhat se za kočkou do koruny stromu. Chyba lávky! Na vině není marihuana nižší kvality, nýbrž vysoké osobnostně-fyziologické kvality Gloriy (podle vzoru Žena), jež se právě pokusila zakousnout trpělivou kočku domácí místní, a protože ta si dovolila před Gloriou utéct na strom, Gloria šla za ní. Než zjistila, že z nepochopitelných důvodů to kočce na strom jde a jí ne.

Gloria systematicky kontroluje stav chatek a zásoby všech ubytovaných. Navštěvuje pravidelně hodiny jógy, aby zjistila, zda v ásánách nastal nějaký posun, a taky aby si kousáním do kotníků v nejnevhodnější chvíli se smutkem potvrdila smutnou pravdu, že prozatím má v tlamě opravdu jen mléčné tesáky. Jogín si odloží u venkovního koberečku boty – a vzápětí je nemá! Třímá je v hubě Gloria a uvolňuje si jimi pevně držící mléčný fení chrup.

Gloria rovněž chodí na blízkou pláž a pokouší se doplnit si živiny, které jí – samozřejmě v podružném množství – nedostatečně podávají v místě bydliště. Občas se vrátí k matce (krátkoocasá varieta psa indického obecného) a pokouší se uchopit cecík. Matka už má ale své maxihyperaktivní dcery plné zuby a uhne. Ale Glorča se nenechá odradit a po stopadesáté zaútočí na kořen palmy trčící ze země.

Je s podivem, do jak životaschopné a vizuálně univerzální podoby se zdejší psi během staletí prosouložili. Mám tušení, že při rozšiřující se globalizaci čeká člověka obecného vzpřímeného podobný osud. Jak bude taková varieta homo sapiens vypadat? Tuším, že bude mnohem tmavší, než by se soudobým rasistům líbilo. Tuším také, že bude mít lehce asijské rysy. Bude prostě snědá a šikmooká. A vlastně pak už nebudou ani rasisti, protože homo sapiens globalis vulgaris bude v té době už natolik duchovně vyspělý, že bude hledat hodnoty uvnitř, a nikoli navenek. Jen Gloria má v těch hodnotách ještě trochu nepořádek ;-)

Daniela Pilařová