Psal se rok 2011 a mou jedinou starostí bylo odmaturovat a dostat se na vysokou školu. Pokud tedy nepočítám běžné starosti dospívající slečny, tudíž vypadat co nejlépe i při vynášení odpadkového koše :-)

Protože jsem od přírody strašně nezodpovědný člověk a všechno dělám na poslední chvíli, bylo pro mě období maturity dost stresující. Nějak jsem psychicky neunesla, že se poprvé v životě budu muset učit :-D a i když jsem nakonec odmaturovala s vyznamenáním a dostala se na svou vysněnou školu, to hektické období a dosti nezdravý životní styl, který jsem v té době vedla, se společně podepsaly na mém zdraví.

Začalo zlomové období v mém životě. Tehdy ne moc příjemné, teď si říkám, díky Bohu za něj! Po roce, kdy jsem byla neustále nemocná a jedla snad jen antibiotika a byla psychicky na dně z toho, že jen ležím v posteli jsem si řekla, že takhle to dál nejde a rozhodla se pohnout dál.

Odstěhovala jsem se v té době od rodičů, osamostatnila jsem se a dá se říct, že jsem v mnoha ohledech dospěla. Sice je má lehkomyslnost pořád zakořeněná uvnitř mě, to se asi nikdy nezmění, ale poprvé jsem se pozastavila nad smyslem života, nad tím, že nikdo z nás není nesmrtelný, začala jsem si sebe i možnosti být tady na zemi vážit a rozhodla jsem se být lepším člověkem.

Kromě toho, že jsem naprosto upravila své stravovací návyky, vrhla jsem se do knih o buddhismu a začala jsem doma praktikovat jógu. Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala jít si zacvičit jógu jinam, než domů před videa na internetu, ale to čekání se vyplatilo. Jednoho dne jsem sebrala odvahu a šla. A byla tam ona. Naprosto dokonalá a já, jako by mne něco osvítilo a řeklo mi, našla jsi správnou cestu.

Nechala jsem se unášet dechem, kterého jsem si snad poprvé v životě všimla a užívala si tlukot srdce a hlas těla, které začalo mluvit najednou úplně jiným, čitelnějším jazykem. Jako kdyby dech s tělem naprosto splynul a já cítila každý sval, každý nerv, každý orgán v mém těle a byla jsem si jistá, že tělo toto setkání oslavuje stejně, jako já. Při žádné jiné fyzické aktivitě jsem se nikdy necítila tak dobře a odcházela jsem toho dne nabitá pozitivní energií k prasknutí. Poprvé jsem jen byla.

Tak proběhlo první setkání s ní, s jógou. Začaly jsme se poznávat a začal můj nejdůležitější vztah v životě. Vztah se mnou samotnou, vztah s nějakým…vyšším vědomím, vztah s jógou. Začala jsem život oslavovat, začala jsem oslavovat sebe, své tělo, své city, svou intuici a vidět v lidech víc, než jen krásný účes a super moderní oblečení. Uviděla jsem v nich bytost. A to ve všem živém.

Když prší, už si nestěžuji, že mi to zničí účes, ale jsem ráda, že příroda dostane vodu. Když opadá listí a začne mráz, jsem ráda, že si příroda odpočine. Nevím, jak dlouho bude trvat onen vztah, ať už se sebou nebo s jógou, ale vím, že jsem nikdy, i přes všechny problémy obyčejného člověka, nebyla šťastnější. Možná je to závislost, možná vděčnost, ale možnost každý den pozdravit slunce, ať už sama doma nebo na hodině s ostatními, se mi jeví jako jedna z nejkrásnějších věcí v mém životě.

Neberu jógu povrchně, jen jako způsob jak zpevnit tělo a jak být ohebnější než ostatní, ale miluji a poznávám ji do hloubky, stejně tak, jako ona do hloubky pečuje o mě. Stejně jako si vážím i špatných dní, protože bez nich by nebyly ty krásné krásnými, si vážím i asán, do kterých jsem ještě nedošla, protože vím, že není kam spěchat a je třeba se spokojit i s tím, co máme teď. To všechno a ještě víc pro mě znamená jóga. Milovaná, obdivovaná, čistá a dokonalá. :)

I Moničin příběh se účastní soutěže o jógový kalendář. Napište svůj příběh do 20.12.2013 a šanci na výhru máte i vy! Více informací, čtěte zde.

Bydlíte-li v Havířově, navštivte nové jógové studio Surya Yoga, kde mimojiné narazíte na Moničiny hodiny.