Rozešla jsem se s přítelem a opustila Český Těšín, kde jsme spolu bydleli. Přestěhovala jsem se do Ostravy, kde jsem neměla žádné známé. Jóga mě vždy přitahovala, tak jsem navštívila první kurz.

Panu cvičiteli bylo asi 60 let a byl příšerně pozitivní, až mi tím lezl na nervy. Ale překousla jsem to a po cvičení a závěrečném dechovém cvičení a uvolnění jsem se cítila jako jiný člověk – protažená, odpočatá, pozitivní a plná energie. Tento stav vydržel ještě další den a pak jsem zase upadávala do svého stereotypu. Tím pádem jsem se na každou další hodinu těšila a nikdy žádnou nevynechala.

Cvičila jsem i v těhotenství, porod proběhl rychle a lehce. Po narození dcery jsem se vším přestala, protože mi nezbýval čas a síly. V poslední době cítím, že bych jógu potřebovala jako sůl a každou volnou chvilku se snažím zajít. Vzhledem k mé nepravidelné pracovní době vyhledávám dopolední lekce, co nejbližší mému bydlišti.

Fandím také meditacím, díky kterým se setkáváme sami se sebou a svou podstatou. Mezi mé oblíbené ásány patří všechny protahovací, nemám ráda pluh a kobru, bolí mě z ní bederní páteř a proto je cvičím velmi opatrně.
Na jednom jógovém pobytu jsem se seznámila s ájurvédou a té jsem zcela propadla. Po zavedení jednoduchých pravidel (3 jídla denně), respektování denní a roční doby při výběru potravin jsem dosáhla ideálu váhy a jím všechno.

Mé doporučení pro všechny, kteří se jógy z nějakého důvodu bojí je, ať ji prostě zkusí a udělají si vlastní názor. Každý cvičitel je jiný a pokud se bojíte mladých ladných dívek, které stojí na hlavě, tak zkuste starší cvičitelky, je jich také hodně! Pavla Valchářová

Pavlin příběh se účastní soutěže o jógový kalendář. Napište svůj příběh do 20.12.2013 a šanci na výhru máte i vy! Více informací, čtěte zde.