Yoga Ostrava

Yoga a … Petra Kučerová

Jóga, asi jako všechno v mém životě, to se mnou v začátcích neměla vůbec jednoduché. Se mnou to obecně není jednoduché a jako správný beran jdu neustále hlavou proti zdi, možná proto také nedám na rady ostatních, ač jsou sebelepší. To je někdy dobrá, ale častěji spíš špatná vlastnost, neb mi v životě mnoho věcí komplikuje. A to je i případ mě a mé cesty s jógou.

DSC_1567Jmenuji se Petra Kučerová, pocházím z Havířova a je mi 24 let. Nikdy v životě jsem nebyla nijak výjimečně sportovně nadaná, i když Vám moji rodiče jistě budou tvrdit, že tomu tak nebylo a není. Jako dítě jsem chodila do řady sportovních kroužků jako je basketbal (Ano, kdo mě znáte tak jistě víte, že při mé výšce 164 cm je to docela vtipné), florbal, plavání, ale u ničeho z toho jsem dlouhodobě nevydržela. Možná kvůli tomu, že nejsem úplně týmový hráč.

Takže jsem se rozhodla sport nemít ráda a přestala jsem sportovat úplně.

Na střední škole byl tělocvik můj nejneoblíbenější předmět, z běhu jsem mívala čtyřky nebo pětky, protože jsem buď závod úplně bojkotovala (šla chůzí a dostala za 5) nebo jsem se snažila, ale stejně jsem doběhla mezi posledními (a dostala za 4 :D). Moje motivace pro pohyb byla minimální, ale i přes to, že jsem nesportovala, jsem měla hezkou štíhlou postavu. Myslela jsem si tedy, že sportovat prostě nepotřebuju. To mi bylo 18 let.
DSC_0119Pak přišla maturita a po ní hned vysoká škola, na kterou jsem se toužila dostat a také dostala. Protože to byl v té době můj sen, byla jsem nadšená a plná očekávání, co mě v mém novém „samostatném“ životě v Brně čeká. Studium zahradní architektury mě ale nejen vyčerpávalo, ale i nebavilo. Moje očekávání od oboru, který mne kdysi tolik zajímal, se absolutně ztratilo a já jsem 4 roky strávila v rozzlobeném a zklamaném rozpoložení sama na sebe, na školu, na celý svět.

Navíc jsem v té době vedla velmi divoký život – večírky do brzkého rána, pak rovnou do školy, učení, večer zasel večírky, alkohol, cigarety. Moje strava sestávala z čínské instantní polévky na koleji nebo z přepáleného smaženého sýru s hranolkami v menze. Doteď se divím, že jsem nedostala žlučníkový záchvat!

V té době jsem už měla téměř 15 kg víc. Pak jsem po dvou letech studia v Brně zapadla do Lednice. Tenhle přesun z velkého města na malou vesnici mi vůbec nevyhovoval, dokonce bych řekla, že mě dva roky soustavě ničil.  Neměla jsem kam zajít, kde se podívat, kamarádek jsem také moc neměla. Neustále jsem se těšila domů a z Lednice utíkala, kdy to jen šlo. I přesto jsem školu úspěšně dostudovala a v posledním ročníku si našla i super kamarádky.

V té době jsem už s jógou laškovala, jednou týdně jsem chodila v Havířově na klidnou formu s mojí kamarádkou Katkou. Díky ní jsme taky objevily Vinyasa jógu a začala chodit trochu pravidelněji. Bylo to ale pořád takové oťukávání, žádné velké nadšení, spíše jsem to flákala (ostatně jako každý jiný sport do té doby).

Občas se stalo, že jsem se nějak pozapomněla a třeba 3 měsíce jsem necvičila vůbec. Nebýt Káti, tak bych se na to taky asi vyprdla. Ale protože mi dělala a dělá parťáka už od střední, hecovala mě a chodily jsme čas od času společně.

IMG_0045

Pak se stalo, že mne v posledním ročníku bakalařiny nevzali na navazující magisterské studium a já jsem najednou nevěděla co dělat. Do té doby jsem měla nalinkovaný život, věděla (nebo si alespoň myslela), kde budu za 2 roky. A najednou bác, všechny plány se sesypaly jako domeček z karet. Týden jsem probrečela (teď už ani nevím, co jsem tak vehementně oplakávala, protože mě ten život nebavil, ale asi to bylo všemi těmi emocemi, které ve mně tehdy vířily).

Po týdnu tápání sama v sobě jsem se ale rozhodla, že je třeba se sebou něco dělat, že to tak dál nejde. Přestala jsem se litovat a zapsala jsem se na kurz interiérového designu, začala hledat práci, kterou jsem nakonec dostala a kde pracuji dodnes, zaplatila si kurz jógy pro začátečníky u Moniky i přesto, že jsem v týdnu chodívala ještě cvičit do Havířova. Všechny tyto věci mi mnohé daly – práce finanční nezávislost, kurz designu nová přátelství a vědomosti a jóga změnu životního stylu.

Od té doby jsem pravidelně cvičila každý týden minimálně 3x, což jsem nikdy před tím ve svém životě nezažila. Byla to pro mě tak nová věc, že jsem byla stále zapálenější, hlásila se na všechny jógové akce v okolí a pomalu si začala myslet na kurz lektorky jógy. Na jaře jsem byla na 2 jógových festivalech a 3 víkendových pobytech.

IMG_0210V létě jsem pak odjela na týdenní jógovou dovolenou s Monikou a Danielkou do krásného prostředí valašských Beskyd. Tehdy mne poprvé oslovil i duchovní rozměr jógy, to jak holky mluvily například o astrologii, stravě, základech jógy, lidském těle, energii, čakrách… to všechno mě fascinovalo a najednou jsem chtěla vědět víc. Začala jsem víc meditovat, hledat svůj hlas uvnitř sebe a po týdnu jsem s překvapením zjistila, že na tom nejspíš něco je.

Poprvé v životě jsem se postavila na hlavu a celý svět se mi v ten moment obrátil vzhůru nohama – doslova. Změna přišla okamžitě – ten pocit, s kterým jsem se vracela do civilizace, se tady nedá popsat.


DSC_0188Řeknu jen tolik, že po mnoha letech, kdy jsem nevěděla, co v životě dělat, kam jít, s kým být, jsem najednou věděla, co mám dělat, s kým chci přesně být, kdo už v mém životě být nemá a jak se chci cítit a hlavně, jak si sebe vážit. Po téměř 5 letech jsem se díky józe konečně cítila skvěle, nejen ve vztazích ale i sama se sebou. Díky ní se můj život pohnul dopředu a přinesl mi plno nových výzev a vrcholů, které mám chuť zdolávat. Před tím, jsem neměla chuť do ničeho, do života, do vztahů, do školy. Jen jsem se tak ploužila světem.

Zajímavé je, že s fyzickým cvičením přišlo i cvičení duševní, psychické. Nejenže mi jóga přinesla spoustu situací, se kterými jsem otálela se konfrontovat a bála jsem se jim čelit, ale přinesla mi i obrovský hlad po vědění.

Mám teď chuť opět číst knihy, sledovat dokumenty, zajímat se o věci, které by mi dříve stály jen za mávnutí ruky. V knihkupectví trávím hodiny svého času a sepisuji seznamy knih, které si chci ještě v životě koupit a přečíst. Nechápu, jak je možné, že jsem před tím tyto věci opomíjela, že mi nikdo neřekl kolik věcí je v nich ve skutečnosti.

DSC_0528Děkuji jí za vše, čeho se mi teď dostává a mimo jiné i za ten neskutečně dobrý pocit, když si z šatníku vytáhnete staré džíny, obléknete si je a zjistíte, že Vám nejen dobře sedí, ale máte je o číslo menší ;-)

Takže jógo, jsem ti hluboce vděčná!

I Petřin příběh se účastní soutěže o jógový kalendář. Napište svůj příběh do 20.12.2013 a šanci na výhru máte i vy! Více informací, čtěte zde.

A protože Petra jede na plno a je tvůrčí, její články o józe si můžete přečíst na jejím blogu ;-)

Posted in Jogínův průvodce, Vaše příběhy, Život v Ostravě on Prosinec 11, 2013.