Na letošní listopad jsme připravili skutečně unikátní program. Nejen, že pojedeme do Indie za jógou, ale taky za ájurvédou. Podařilo se nám zajistit ubytování v nádherném a čistém ájurvédském hotelu přímo na pláži v Gokarně! Je to neuvěřitelně nádherné místo, ostatně fotky, co vidíte, jsou přímo odtamtud.

Pobyt je na 15 dní, z nichž většinu strávíme právě v Gokarně. Program v Gokarně bude pravidelný a více či méně dovolenkový. Ranní cvičení, snídaně a volná zábava až do odpoledního cvičení. Jeden nebo dva dny věnujeme společným výletům po okolních památkách a obhlídkou tamější přírody (Joggfalls, Murudeshwar).

Druhá část pobytu se odehraje v Goa, kde strávíme tři dny ve škole výborného a neskutečně inspirativního indického učitele jógy – Namita, přímého žáka B.K.S. Iyngera. I zde budeme mít ubytování přímo na pláži, takže se můžete těšit na pravidelné koupání a meditace při západu slunce.

Pobyt je vhodný pro všechny, není to jen pro pokročilé jogíny, cvičení bude vždy uzpůsobeno celé skupině a veškerá účast na programu je taky dobrovolná. Budeme se věnovat praktikování jógy, ale budeme také hodně rozjímat a především si užívat čas pro sebe a vnímat. Přesně to, na co nám v životě často nezbývá čas… a právě to, co dělá našemu tělu i mysli nejlépe.

Cena pobytu je 39 000 Kč.

Zahrnuje –  letenky

- dopravu z letiště a na letiště

- výlety

- přepravu do Goa

- ubytování na pokojích po dvou

- snídaně

- hodinová ajurvédská masáž - adhayangam

- možnost konzultace s ájurvédským lékařem zdarma

Kolik budete potřebovat peněz navíc? Hodně častý dotaz, proto jej zodpovídám rovnou :-) Jídlo je v Indii levné, najíte se okolo 100Kč na den v restauracích. Zbytek na dárečky, případně drobné vyjížďky rikšou atd. Zkušenost účastníků z minulého pobytu 3000-5000, včetně dárků (to je největší položka, ale dobrovolná :-D).

Vízum? Ano, do Indie je třeba vízum. Základem pro vydání víza je pas platný půl roku po předpokládaném návratu (datu zpáteční letenky) a žádost vyplněná online, vytištěná s nalepenou fotografií 5×5 cm, a samozřejmě podepsaná. Žádost je třeba odevzdat v Praze na indické ambasádě. Podání žádosti a vyřízení víza vám může zajistit naše spřátelená cestovní agentura.

Očkování? Jedeme do oblasti, která není příliš nebezpečná, jih je bohatší částí země. Žádné očkování není přímo povinné, pouze se doporučuje žloutenka a břišní tyfus.

Cestovní pojištění? Opět můžeme zprostředkovat přes cestovní agenturu, cena okolo 1300 Kč.

Přihlásit se můžete na emailu monika.winklerova gmail.com

Je to transformační dovolená, uvidíte, že věci mohou být jinak, než jste si doposud mysleli. Svědectví minulých účastníků najdete zde a fotky zase tady.

Pokud nevíte, proč jet do Indie, tak tady je pár dobrých důvodů.

A na závěr ještě pozdrav a video-pozvánka natočená v Indii.

Namaste.

Na letošní výpravě po Indii jsme se skupinkou našich účastníku zavítali taky do Murudeshwaru na velké slavnosti. Murudeshwar je poměrně malé městečko slavné především obří sochou a chrámem boha Shivy. Takové indické slavnosti jsou něco jako u nás pouť – sejdou se prodavači všeho možného, někdy se objeví i nějaký kolotoč, a v neposlední řadě se na pouť vypraví žebráci z široka daleka.

Když jsem přijeli z klidné Gokarny do Murudeshwaru pro mnohé to byl šok – tolik dětských ruček, které vás tahají za kalhoty a nastavují prázdnou dlaň. Nejsem zastánce přísných pravidel, neříkám nedávejte žebrákům – líbí se mi přístup indů – někdy dají, jindy ne. Smiřte se s tím, že nemůžete obdarovat všechny, ale když máte chuť, rozhodně přispějte :-) Stejně tak já občas ráda přeplatím šikovného prodejce nebo „šoumena“, případně někoho, kdo umí něco zajímavého ;-)

Většina dnešní společnosti praktikuje jógu pro zdraví, pro uvolnění stresu, ale pro mnohé se to stává i sportem, kde se snažíte dosáhnout na stále těžší a náročnější pozice. Ani to druhé není nijak v nepořádku, pokud tím neškodíte sami sobě a svému zdraví ;-)

Jóga je především technika, která vám umožní vnímat své tělo a zvědomit mnohé procesy, které jinak probíhají automaticky. Tak se z dávných jogínů, kteří třeba ovládli dávící reflex stávali polykači mečů. Třeba konkrétně tato technika vychází z očistných technik nazvaných dhautí, kterých je mnoho druhů. Jednou z nich je polykání provazu (vastra dhautí), a pokud se spřátelíte s touto technikou, můžete pokračovat polykáním tyče – danda dhautí. Odtud už jen krůček k meči…

Všechny tyto techniky můžou být vaší formou očisty, askeze, ale samozřejmě je můžete využít i při cirkusovém vystoupení ;-) Jóga vás učí se koncentrovat, můžete mysl a energii vědomě přesouvat jinam, tak pak zvládnete třeba chodit po žhavím uhlí. Praxí balančních pozic se zase výborně vycvičíte v rovnováze a když vám to půjde dobře, do budoucna to může být i vaše obživa :-)

A tak vás zvu ke sledování videjka s provazochodkyní a listopadovou výpravu!

Většinu času jsme strávili v Gokarně – na pláži nebo na nákupech, někdy obojí zároveň. Vydali jsme se i na průzkum okolí. jedním z míst, které jsme navštívili byly právě druhé nejvyšší vodopády v Indii – Jogg Falls.  V obdobích suchách sice nemají moc vody, ale v monzunech to vypadá jak Niagara :-) Na podzim se zde chystáme zas, ještě stále je šance se k nám přidat ;-)

Pobavte se u našeho premiérového videa a zjistětě, co znamená slůvko Jogg v názvu. Mimo jiné je to i v místním jazyce (kanada) slovo přímo pro vodopád, a nebo také… a to už zjistíte na videu. :-)

Gloria je domestikovaná zástupkyně plemene canis indianis vulgaris (pes indický obecný). Žije na Namaste Yoga Farm v Gokarně ve státě Karnataka. Je jí tak šest týdnů a již nyní nese všechny znaky psa indického obecného, přestože se prozatím jedná o umnou a roztomilou zmenšeninu. Glorča je velmi akční. Pochopila, že může nahradit svou matku a otce (a kdo jimi vlastně jsou?…) jakožto JEDINÁ právoplatná hlídačka a psí obyvatelka výše uvedeného ubytovacího zařízení pro jogíny a hipíky s marjánkou v koutku úst. Od majitelů dostala kolem krku fešnou růžovou stužtičku a na ni několik zvonečků. Proč, jsem také pochopila až v průběhu pár dní.

Glorča je totiž indický psí živel. Je úplně všude. Jogín si myslí, že jde po zemi, ale přitom jde po Glorči! (Která to komentuje vzteklým pištěním.) Hipík si myslí, že to s marjánou přehnal, protože vidí psa při pokusu vyšplhat se za kočkou do koruny stromu. Chyba lávky! Na vině není marihuana nižší kvality, nýbrž vysoké osobnostně-fyziologické kvality Gloriy (podle vzoru Žena), jež se právě pokusila zakousnout trpělivou kočku domácí místní, a protože ta si dovolila před Gloriou utéct na strom, Gloria šla za ní. Než zjistila, že z nepochopitelných důvodů to kočce na strom jde a jí ne.

Gloria systematicky kontroluje stav chatek a zásoby všech ubytovaných. Navštěvuje pravidelně hodiny jógy, aby zjistila, zda v ásánách nastal nějaký posun, a taky aby si kousáním do kotníků v nejnevhodnější chvíli se smutkem potvrdila smutnou pravdu, že prozatím má v tlamě opravdu jen mléčné tesáky. Jogín si odloží u venkovního koberečku boty – a vzápětí je nemá! Třímá je v hubě Gloria a uvolňuje si jimi pevně držící mléčný fení chrup.

Gloria rovněž chodí na blízkou pláž a pokouší se doplnit si živiny, které jí – samozřejmě v podružném množství – nedostatečně podávají v místě bydliště. Občas se vrátí k matce (krátkoocasá varieta psa indického obecného) a pokouší se uchopit cecík. Matka už má ale své maxihyperaktivní dcery plné zuby a uhne. Ale Glorča se nenechá odradit a po stopadesáté zaútočí na kořen palmy trčící ze země.

Je s podivem, do jak životaschopné a vizuálně univerzální podoby se zdejší psi během staletí prosouložili. Mám tušení, že při rozšiřující se globalizaci čeká člověka obecného vzpřímeného podobný osud. Jak bude taková varieta homo sapiens vypadat? Tuším, že bude mnohem tmavší, než by se soudobým rasistům líbilo. Tuším také, že bude mít lehce asijské rysy. Bude prostě snědá a šikmooká. A vlastně pak už nebudou ani rasisti, protože homo sapiens globalis vulgaris bude v té době už natolik duchovně vyspělý, že bude hledat hodnoty uvnitř, a nikoli navenek. Jen Gloria má v těch hodnotách ještě trochu nepořádek ;-)

Daniela Pilařová

Odlétali jsme v pondělí dopoledne z Prahy směrem na Istanbul, kde jsme měli menší zastávečku, asi 4 hodiny. Využili jsme tohoto času k tomu, abychom udělali menší zasedání s účastníky naší výpravy, povyprávěli jim o Indii a stanovili si jistá bezpečnostní pravidla, ať nikoho neztratíme :-) A večer po sedmé hodině jsme už byli připraveni pokračovat v cestě do Bombaje.

Do Bombaje jsme dorazili v pět hodin místního času, úspěšně jsme prošli celní kontrolou, naše zavazadla nakonec přijela a my jsme zamířili do koupelny na velkou ranní hygienu, ať nás Bombaj vidí krásné :-D Po sedmé hodině jsme vyrazili z letiště, venku už na nás čekal řidič objednaného autobusu.

Prvním místem, které jsme v Indii navštívili byla restaurace, kterou nám doporučil náš řidič autobusu a téměř všichni si dali na doporučení masala dosu, jen já idli. Po snídani jsme jeli na Gate of India a tam jsme měli delší rozchod na nákupy, procházky, cokoli co nás zajímalo. Po cestě nás oslovovali prodavači všeho druhu, viděli jsme vyvolávače kober, někteří dostali náramek a požehnání.

Potom už naše cesta autobusem vedla na nádraží Lookmanyia Tilak. Ačkoli jsme tento název řidiči opakovali asi desetkrát, přesto se nás pokusili vysadit na úplně jiném nádraží :-D ale nejsme v Indii poprvé, a tak jsme nevystoupili, jen vyslali vyslance, aby situaci na nádraží ověřil. A díky Danielce potom naše cesta pokračovala na správné nádraží, kde jsme byli asi hodinu před odjezdem. Což se ukázalo být akorát na čas, vzhledem k délce vlaku, asi kilometr.

Po nástupu do vlaku byli někteří mírně zděšeni. Mírně řečeno :-D Bylo dusno a naše klimatizované vagony samozřejmě neměly otevírací okna. když jsme se ale rozjeli, zjistili jsme, že klimatizace je akorát a že sedadla ve vlaku se dají složit v úžasně pohodlné postýlky – tři nad sebou v každém kupé po obou stranách. A tak jsme spali déle než deset hodin :-)

Nad ránem jsme dorazili do Gokarny a na nádraží už nás čekaly rikši na odvoz. První jízda rikšou taky stála za to ;-) Jsme tady teprve dva dny, ale po těch prvních šocích už se vše stává známým. O tom, jak naše výprava pokračuje ještě napíšu, teď je čas na snídani :-)

V posledních dnech se nám pořádně ochladilo a tak jsem se hned rozhodla, že příští rok touhle dobou budu někde v teplíčku. No a kde jinde než u protinožců?

Letošní jógová výprava do Indie se nám rychle naplnila a proto už tady máme další termín a to na poslední dva týdny v listopadu nadcházejícího roku. Unikneme smogu a plískanicím, ponoříme se do studia jógy a odpočineme si na pláži.

Cílovou destinací bude opět Gokarna. Přílet tentokrát do Goa, kde navštívíme jógové centrum mého indického kamaráda a jógového učitele, pobývat budeme v Gokarně, v nádherné Namaste yoga farm. Ubytování tam je nádherné a čisté, na vrcholku kopce, sto metrů pěšky na pláž a 20 minut od centra Gokarny. (Rikšou asi 5 minutek :-) Opět se podíváme do okolí – na obřího Shivu, na největší indické vodopády Jogg falls a navštívíme i indické učitele jógy.

Cena zahrnuje, letenku, ubytování se snídaní, organizaci, jógový program a výlety. Platit sami si budete jídlo, ale to je v přepočtu maximálně 100 Kč na den a dárky pro sebe a své bližní :-) Hlaste se prosím co nejdřív, ať máte své místo jisté. Rezervace je platná po uhrazení zálohy 10 000 Kč. Rezervace a bližší informace: Monika.winklerova gmail.com

Jak to probíhá na učitelském výcviku Ashtangy? Přiznám se, že jsem se trošičku bála, jestli to nebude nad moje fyzické síly, ale přístup je tady lidský, každý praktikuje tak, jak může. Každý den začíná ranním cvičením v 5:45, jedinou výjimkou je neděle. Praxe je většinou samostatná, každý cvičí podle svého dechu, znalost první série ashtangy tedy není na škodu ;-) Dvakrát týdně  bývá hodina vedená učitelem, jinak učitel dohlíží na průběh, kontroluje, jestli náhodou nevynecháte nějakou asánu nebo vinyasu, a hlavně vám „pomáhá“ dostat se v pozici dál :-D

Po ranní rozcvičce a spršce následovala hodinová praxe pránajámy a v ní nácviky dynamických i uklidňujících technik a příprava na „půlminutové“ kumbhaky (zádrže dechu). Začínali jsme na pár sekundách, postupně jsme se posunuli na dvacet sekund a pak půl minuty. Nikdo se naštěstí neudusil, maximálně pár jedincům spadla brada na hrudník a upadli do spánku.

Po pránajámě byla hodina a čtvrt pauzy na snídani. Tu jsme si buď uvařili doma, nebo jsme zašli do nedalekého hotelu (hotel je v Indii restaurace :-) a ve čtvrt na jedenáct začínal teoretický blok hodinou Jóga súter s úžasně milým učitelem Prof. Nagaraja Rao, a pokračovali jsme hodinami anatomie s charismatickým Noahem Mckennou.

Po obědové pauze, která trvala necelé dvě hodiny, následovalo odpolední cvičení. Tedy spíše praxe výuky a adjustmentu, to znamená dopomoci a asistence v pozicích. Dvě hodiny jsme tak pracovali ve dvojicích, kde jeden hrál učitele a druhý žáka a zároveň všichni společně jsme probírali jednu pozici po druhé :-) O půl šesté večer potom začínala meditace. Učitelem meditace nám byl Shashi Kumar, zakladatel celé školy. S ním jsme vyzkoušeli několik typů Oshových meditací, tibetské mísy a další techniky.

Mystic school můžu jedině doporučit, učitelé se nám snažili se vším pomoci, cokoli jsme potřebovali zařídit, tak se dalo vyřešit přes školu. Bylo nás třináct a tak se všichni dočkali individuálního přístupu a myslím, že všichni si to výborně užili, jak žáci, tak i učitelé. :-)

Minulý rok jsem byla ubytována v soukromí, u známé indické kuchařky, která se jmenuje Sandhya. Každý den pořádala velké hostiny, na které se scházeli jogíni z celého Mysore. Jídlo bylo vynikající, méně ostré než v indických restauracích a atmosféra příjemná. Pokud budete v Mysore, rozhodně se k této paní objednejte na oběd, dobře se najíte a poznáte nové, zajímavé lidi. A pokud se chcete naučit vařit, vyzkoušejte její knihu Mysore style cooking.

Ubytování vám často najde sama jógová škola nebo učitel, za kterým jedete. Stejně tak tomu bylo i letos a skončila jsem v homestay Krishna Prem. Je to tady pohodlné, jednou z výhod, že jsou zvyklí na turisty je třeba běžný západní splachovací záchod a teplá sprcha. Teplou vodu jsme však objevily až třetí týden našeho pobytu, myslely jsme, že bojler je pěkně „po indicku“ rozbitý :-D

Ačkoli jsme tady momentálně mimo sezónu, takže tady není tolik turistů, jde vidět, že lidi jsou na turisty zvyklí. Děti na ulici vás sice budou zdravit a vyžadovat čokoládu, dospělí jsou ale klidnější a žádný kulturní šok pro ně nejsme. Po delším cestování je to občas úleva, když na vás všichni nezírají a neptají se na tři základní otázky: „How are you?“, „What´s your name? a „Where are you from?“ Pokud budete takto tázáni, ušetříte čas tím, že na otázku odkud jste, odpovíte, že z Evropy. O České Republice tady ještě nikdo neslyšel, ale cca tři lidi v Mysore by mohli znát Československo ;-)

Vzpomínám si, když jsem psala první mail do Indie, říkala jsem si, že odpoví asi za měsíc nebo že to bude trvat tak aspoň měsíc. Vycházela jsem z představy nepořádné a trošku zaostalé země, kde se lidi dostanou na internet třeba jednou za čas, když vyrazí z té neuspořádané džungle někde do knihovny :-D Dnes se tomu směji – jsem tady teď měsíc a skoro stále online a komunikace se zdejšími školami je neuvěřitelně rychlá a vstřícná, vyzkoušejte sami :-)

Já jsem se letos do Indie vypravila už podruhé. Minule jsem více cestovala, ale základna jógové praxe pro mě byla jasná – Mysore, centrum Ashtanga Vinyasa Jógy. Mysore je skutečně jógové velkoměsto, během jednoho roku se tady protočí tisíce jógových studentů, a proto si tady také můžete vybrat z mnoha jógových škol. Mysore je obrovské, téměř miliónové město a jóga se zde cvičí hlavně ve dvou čtvrtích – Lakshmípúram a Gokulam. Minulý rok, jsem praktikovala u Vinaye Kumara v Lakshmípúram, letos jsem zamířila do Mystic school, která sídlí v Gokulamu.

V Gokulamu najdete také největší a nejznámější školu Ashtanga Vinyasy – školu Pattabhi Joise, dnes už jeho následovníků. Její popularita však klesá, především ti, co už tady jednou byli zjistí, že platí mnohem více peněz a dostává se jim mnohem méně pozornosti a péče. Během sezóny, což je tady naše zimní období – přibližně od října do března, hostí škola Patabhi Joise několik stovek studentů, kteří praktikují ve skupinách po více než padesáti lidech – třeba ve třech etapách, což znamená, že jsou i skupiny, které začínají po třetí hodině ranní :-D Velké dopomoci a asistence učitele se tedy nedočkáte. Přesto vás však může motivovat a inspirovat kolektivní praxe s tolika lidmi.

Kde jsem byla já a co můžu rozhodně doporučit je škola Vinaye Kumara, který učí vlastní jógový styl Prana Vashya. Vinay je zkušený a charismatický učitel, pružný „jako hadí žena“ :-) Chodila jsem k němu na odpolední záklonové hodiny, které probíhaly ve skupině po přibližně deseti lidech, přesto byla výuka individuální a po společné rozcvičce předepisoval Vinay každému pozice dle jeho potřeb a možností.

Letos jsem našla učitelský program v Mystic school a byla to také dobrá volba. Učitelský trénink Ashtanga Vinyasy je sice fyzicky náročný, ale není se čeho bát, přístup k žákům je individuální a nikdo vám tady násilím nohu za krk strkat nebude. Zdejší učitel Ashtangy Jaiprakash vám pomůže, ale je na vás, jak daleko chcete jít. Zní to jako samozřejmost, ale není – slyšela jsem o mnoha zdejších učitelích, kteří žákům dopomáhají tak tvrdě, že jim třeba odrovnají kolena, nebo je někde „natrhnou“.

Tolik pár orientačních informací na úvod, o Mystic school a jak to tady chodí na jógovém výcviku zase někdy příště.

Letos jsem se vydala jenom na jedno místo, a to do jiho-indického Mysore na teacher training Ashtanga vinyasa yogy. Takže program mám nabitý a na žádné velké cestování tady moc času není. V Indii teď zrovna mají období monzunů, takže jsme moc nevěděly (čtyři děvčata :-), co od počasí čekat. Ale v období dešťů je v Mysore asi hezčí počasí než u nás v létě. Jednou nebo dvakrát denně sprchne, ale je to vlahý deštík, někdy mžení, jindy liják, ale každopádně to netrvá déle než deset minut a jenom to příjemně zchladí. Jinak je tady krásně teplíčko, nad 25 stupňů.

Mysore se nachází v jižní Indii ve státě Karnataka a má téměř milión obyvatel. Každá čtvrť je však takový malý vesmír, v našich představách taková menší vesnice. Najdete zde to, co už u nás dávno vymizelo a to jsou malé krámky se vším možným, pouliční prodavači ovoce a zeleniny, stánky s občerstvením – někde si můžete dát čerstvě usmažené chipsy, jinde vám zase připrav čerstvý džus. Každé ráno objíždějí prodejci zeleniny se svými vozíky a vykřikují názvy svého zboží (to tedy jenom předpokládám ;-), hospodyňky tak jenom ráno vyběhnou před dům a nakupují vše potřebné na přípravu dnešního jídla.

V Indii se vstává poměrně brzy. Většinou, když jdeme cvičit v 5:30, spousta lidí už má zameteno před domem, vystříkáno vodou (každodenní rituály) a před vchodem křídou nakreslenou novou mandalu. Při cestě zpátky zase vidíme, jak nakupují zeleninu a jdou do nejbližšího stánku pro mléko (které je tady opravdu výborné).Potom zřejmě následuje mytí nádobí a praní. Odhaduji podle toho, jak funguje naše domácnost a podle toho, co vidím z okna. Prostor je tady totiž mnohem otevřenější, většina domů má dvorek a nebo tyto aktivity vykonává na střeše – to je nejčastější. Pračka tady zatím nikoho moc nezaujala, pere se většinou v ruce a prádlem se mlátí o obrovský kámen betonu. Je tady sice prašno a odpadky se občas hází na ulici, přesto jsou indové velice čistotní lidé.

Zpočátku také trochu trvá, než si člověk zvykne na místní jídlo – při obědě se zapotíte a pročistíte všechny dutiny. Jídlo je však výborně kořeněné a chutné. Troška pikantnosti krásně vydezinfikuje celý trávící trakt a zažehne dobrý trávicí oheň. Po jídle následuje výborný čaj (černý s mlékem, nebo masala). Indové zeleninu zásadně vaří, kdekoli si dáte salát, dostanete nakrájenou okurku, třeba jenom s cibulí. Když tady jíme syrovou zeleninu, zvědavě po nás pokukují. Stejně tak jíme více syrového ovoce, které je tady výborné – především papája a mango, to jsou lahůdky. Ceny jídla jsou nesrovnatelné – nejlevnější je jíst v restauraci, což vyjde na 10 – 40 kč za hlavní jídlo, kilo papáji koupíte za cca 14 kč a kilo manga za 16-25 kč.

Tolik krátká informace na závěr, pro ty, co se třeba chystají a chtějí si udělat předběžnou představu o cenách. Za chvíli začíná hodina anatomie, hned jakmile budu mít zase chvilku, napíšu taky o něčem jiném, než o jídle… Třeba o józe ;-)

Závěrečné foto českých reprezentantů na zdejším jógovém výcviku :-D