Říká se, že Óm je největší ze všech manter. Je to jedna slabika, vibrace, která prostupuje prostor i tělo. Pokud jste už zpívali óm na místech s dobrou akustikou, víte, že vibrace mantry óm je možné cítit v celém těle. Tato mantra má tu zázračnou moc uvést nás do harmonie a zklidnit naše myšlenky. Když se ponoříme do hloubky jejího zvuku, máme pocit, že odplouváme kamsi za hranice času a prostoru.
Óm není jen tak nějaká slabika, není to ani pouhý zvuk, ale je to především vibrace. Óm je považováno za vibraci, která stojí na úplném počátku světa. Vibraci, z níž vznikl celý svět, tak jak jej nyní známe. Jistě všichni znáte větu z Bible: „Na počátku bylo slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ Ve védách zase najdete: „Jméno Brahmanu je Om, a Om je Brahman sám.“ Dle jógové filozofie bylo na počátku Óm, které je slovem a jménem pro Boha. Tato vibrace je projevením božskosti v našem světě.
V józe se matře Óm říká také „pranava“. Následující citace pochází z Patanjaliho Jógasúter.
तस्य वाचकः प्रणवः ॥२७॥
27. tasya vācakaḥ praṇavaḥ.
OM je symbolem Ishvary.
Tasya – of Ishvara, Vachakah – slovní vyjádření. Pranavaha – zvuk om
Ishvarovi (termín užívaný pro Boha v Jogasútrách) není dána žádná bližší forma, je až za formou – není to bůžek se čtyřma rukama a představa o něm není nijak omezena. Ishvara je vibrace mantry óm. Óm je tedy přímo Bůh sám a jeho zvuk vede k zážitku božství.
Óm harmonizuje celé naše tělo, jeho energii. Když se ponoříme do svého těla, můžeme jej cítit procházet zespodu nahoru. Óm stoupá po páteři našeho energetického těla – od spodní až po vrchní čakru. Když otevíráme ústa na A, můžeme svou pozornost zaměřit do oblasti pánve, postupně přecházíme v U, oblast hrudníku a poslední hláska M zcela zřetelně vibrje na temeni naší hlavy.
Léčivé účinky mantry óm jsou předmětem zkoumání a jsou známy i případy lidí, kteří se prostřednictvím této mantry vyléčili z velice závažných onemocnění. I v Čechách už můžete navštívit takzvané „Om healingy“, hodinové léčivé meditace při zpěvu Óm.
Je několik možností, jak mantru óm zpívat. Zkusme ji především vnímat jako cyklus – zrození, bytí a zánik. Jako paralelu veškerého života na zemi. Ostatně je zajímavé, že když se podíváme na jazyky, všechny začínají hláskou A – je to prostě to první, co vyjde z našich úst, když je otevřeme, U symbolizuje trvání a M – ústa už jsou zavřená a mantra odchází temenem hlavy. M je také posledním písmenem sanskrtské abecedy.
Óm můžete zpívat tiše nebo hlasitě, asi jediné doporučení u óm je moc se nesnažit – nechte zvuk prostoupit vaši bytost, nechte zaznít i všechny různé disharmonické tóny a vnímejte je jako očistu.
Óm má tvořivou sílu – vše z něj vzešlo a vše se k němu také navrací. Nebylo nikým vymyšleno, jde napříč kulturami a náboženstvími. Je příbuzným slova Amen. Na počátku byl jeden zvuk slyšen mnoha lidmi a popsán různými způsoby. Stejně jako všechna náboženství mají nakonec stejný základ. Není třeba pátrat, jak to tehdy bylo, nebo co je správně…prostě vyzkoušejte léčivé vibrace óm sami na sobě.
]]>aum
vande gurunam charanaravinde / sandarshita svatma sukhava bodhe /nih shreyase jangali kayamane / sansara halahala mohashantyai / abahu purushakaran / shankhachakrasi dharinam /sahasra shirasam shvetan / pranamami patanjalim
aum
Aum. Klaním se lotosovým nohám učitelů,
kteří nám odhalují naše pravé já a probouzí v nás radost.
Stejně jako šaman v džungli přináší nemocným úlevu a zdraví,
dokáží vyléčit i tu nejsilnější otravu, vyvést nás ze zajetí samsáry a iluzí.
Mé tělo, sídlo nekonečné duše a rozumu,
s tisíci zářivými hlavami, klaní se Patanžalimu. Aum.
]]>
GURUR BRAHMA
GURUR VIŠNU
GURUR DÉVO MAHÉŠVARA
GURUR SÁKŠAT PARABRAHMA
TASMAÍ ŠRÍ GURAVÉ NAMAHA
Guru (duchovní učitel) je Brahma
Guru je Višnu
Guru je Šiva Mahéšvara
Guru je v pravdě podstatou vesmíru
proto uctivě zdravíme jej
Brahma, Bůh stvořitel, symbolizuje vše, co se rodí a vzníká, Višnu symbolizuje věci přetrvávající a Šiva (Mahéšvara) je ničitel, který představuje změny a konce v našem životě. Okamžiky, v nichž něco starého zaniká, aby vznikl prostor pro něco nového. Všechny události našeho života i každodenní stereotyp mohou být našimi učiteli, záleží pouze na tom, jak na ně budeme nahlížet. Můžeme se vztekat, můžeme se bránit a stěžovat si na nespravedlnost, můžeme však také věci nahlédnout jinak – jako nové zkušenosti, které nás v životě posouvají dál. Touto mantrou děkujeme všem a všemu, co nás v našem životě vede k poznání pravdy.
]]>asato ma satgamaya
tamaso ma jyotirgamaya
mrtyorma amrtam gamaya
Veď mě od nepravdy k pravdě.
Veď mě z temnoty ke světlu.
Veď mě ze smrti k nesmrtelnosti.
(Brhadaranyaka Upanishad – I.III.28)
Otázka pravdy a existence odjakživa zajímala všechny filozofie a všechna náboženství, které se snažily nabídnout nějakou definici, uchopit tento termín a definovat vztah člověka k pravdě, vysvětlit jeho existenci na tomto světě. Co o pravdě a jsoucnu říká jóga? Jóga nám nabízí termín SAT a definicí pravdy, toho, co je existující se zabývá především jedna ze starých indických škol. Jedná se o ortodoxní školu Védanta. Jednou z jejich nejznámějších větví je Advaita Védanta (Šankara). Advaita Védanta považuje za pravdivé pouze to, co existuje ve všech třech časových obdobích: minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pravda je zde spojena s ontologickými otázkami po povaze bytí a termín SAT znamená nejen pravdu. Vidíme, že pravda, existence (jsoucno) a realita jsou hluboce provázané. Není-li něco jsoucího ve všech třech časových úrovních, nemůže to být ani pravdivé.
Vyjděme tedy nyní z termínu pravdy a existence jakožto něčeho trvalého za všech okolností a podívejme se kolem sebe. Vše, co nás obklopuje je součástí neustálého koloběhu proměn – ať už se jedná o přírodu – střídání ročních dob, koloběh zrození a umírání, nebo o věci tzv. neživé. Jakákoli věc kolem nás má svou historii – vznikla, vlivem procesů v přírodě, nebo byla člověkem vyrobena. Nebyla tady tedy odevždy a také její existence v budoucnosti je omezená – rozbije se, opoužívá, zemře.
Přeneseme-li nyní tento termín na sebe, je jasné, že jsme-li my skutečně existujícími bytostmi, manifestací tohoto jevu rozhodně není naše fyzické tělo, které se neustále proměňuje, až jednoho dne zemře. Jóga tedy lidskou existenci nespojuje s tělem, to je pouze manifestací existence, nikoli její podstatou. Jak se však dostat k jádru? Je především nutné opustit koncepci hmota rovná se existence, a hledat na jemnějších úrovních. Nořit se do hlubin naší mysli a duše, pátrat po tom neproměnlivém v nás, po pozorovateli našeho života, kterého máme každý z nás v sobě. Všem hledačům přejeme hodně štěstí!
]]>