Všichni známe své fyzické tělo, neustále jej zkoumáme v zrcadle, obdivujeme ho, stydíme se za něj. Snažíme se na něm pracovat – držíme diety, chodíme cvičit, snažíme se dosáhnut dokonalosti fyzického těla. Starosti a péče o něj nám zabere spoustu času – musíme mu pravidelně dodávat potravu, očišťovat ho a zahalovat do oděvů, které pečlivě vybíráme tak, aby odpovídaly našemu charakteru. Se svým fyzickým tělem se totiž ztotožňujeme, myslíme si, že to jsme my. Žijeme ve světě věcí, potřebujeme ke všemu hmotné důkazy, na vše si chceme sáhnout.  Existujícím je pro nás to, co se projevuje v hmotě, odtud vychází naše posedlost po hromadění majetku a posedlost vlastním tělem.

asato ma satgamaya
tamaso ma jyotirgamaya
mrtyorma amrtam gamaya

Veď mě od nepravdy k pravdě.
Veď mě z temnoty ke světlu.
Veď mě ze smrti k nesmrtelnosti.

(Brhadaranyaka Upanishad – I.III.28)

Otázka pravdy a existence odjakživa zajímala všechny filozofie a všechna náboženství, které se snažily nabídnout nějakou definici, uchopit tento termín a definovat vztah člověka k pravdě, vysvětlit jeho existenci na tomto světě. Co o pravdě a jsoucnu říká jóga? Jóga nám nabízí termín SAT a definicí pravdy, toho, co je existující se zabývá především jedna ze starých indických škol. Jedná se o ortodoxní školu Védanta. Jednou z jejich nejznámějších větví je Advaita Védanta (Šankara). Advaita Védanta považuje za pravdivé pouze to, co existuje ve všech třech časových obdobích: minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pravda je zde spojena s ontologickými otázkami po povaze bytí a termín SAT znamená nejen pravdu. Vidíme, že pravda, existence (jsoucno) a realita jsou hluboce provázané. Není-li něco jsoucího ve všech třech časových úrovních, nemůže to být ani pravdivé.

Vyjděme tedy nyní z termínu pravdy a existence jakožto něčeho trvalého za všech okolností a podívejme se kolem sebe. Vše, co nás obklopuje je součástí neustálého koloběhu proměn – ať už se jedná o přírodu – střídání ročních dob, koloběh zrození a umírání, nebo o věci tzv. neživé. Jakákoli věc kolem nás má svou historii – vznikla, vlivem procesů v přírodě, nebo byla člověkem vyrobena. Nebyla tady tedy odevždy a také její existence v budoucnosti je omezená – rozbije se, opoužívá, zemře.

Přeneseme-li nyní tento termín na sebe, je jasné, že jsme-li my skutečně existujícími bytostmi, manifestací tohoto jevu rozhodně není naše fyzické tělo, které se neustále proměňuje, až jednoho dne zemře. Jóga tedy lidskou existenci nespojuje s tělem, to je pouze manifestací existence, nikoli její podstatou. Jak se však dostat k jádru? Je především nutné opustit koncepci hmota rovná se existence, a hledat na jemnějších úrovních. Nořit se do hlubin naší mysli a duše, pátrat po tom neproměnlivém v nás, po pozorovateli našeho života, kterého máme každý z nás v sobě. Všem hledačům přejeme hodně štěstí!